Binnedijkův model

Autor: Leendert Binnendijk

Rok vzniku: 70. léta 20. století

Popis:
Binnendijkův model pro kontaktní dvojhvězdy převedla do počítačové podoby Nagyová (1974). Výstupem programu jsou syntetické světelné křivky. Binnedijk využívá Rocheova modelu, ale řeší celý problém s válcovými souřadnicemi. Úplný popis modelu (Binnendijk, 1977) obsahuje nejen jeho fyzikální principy, na nichž je založen, ale i přehled programů na výpočet syntetických světelných křivek do roku 1975. Nagyová a Binnendijk používali krok 0.04 podél osy spojující složky dvojhvězdy v jednotkách vzdálenosti středů a úhlovou vzdálenost 5° kolem této osy. Povrchová jasnost byla spočítána metodou založenou na práci Mochnackého a Doughtyho (1972). Binnendijk upřednostňuje jako parametr popisující záření složek povrchovou jasnost namísto efektivní teploty. Zdůrazňuje také důležitost radiální rychlosti, profilu čar či spektrofotometrických dat a dokázal tak v řadě ohledů předvídat pozdější rozvoj modelování těsných dvojhvězd.


Literatura:
Binnendijk, L., 1977, Vistas in Astronomy 21, 359
Mochnacki, S. W., Doughty, N. A., 1972, MNRAS 156, 51
Nagy, T. A., 1974, Synthetic Light Curves of Four Contact Binaries,Ph.D.Thesis, Univ. of Pennsylvania, Dissertation Abstracts International, Vol. 36-01, subsect. B, str. 285


zpět na přehled metod